Stalo se...   25. 4. 2009 v Dačicích
 
        Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tohle pořekadlo přesně sedlo na Fandy, když se objevil mezi námi, poněkud zkroušen, na sále dačického kulturního střediska.
,,Hoši, já musel dneska zajet na pohotovost, jak mi bylo blbě,"konstatoval bledý Muflon.,,Taková fronta tam byla. Samý nutný případy. Těhule, který už odtekla voda, jedna amputovaná ruka od cirkulárky a taky infarkt! No šílený. Ale mě vzali se zácpou před nima. Prej mě znaj, že jsem z tý známý kapely, tak to mám z protekce. A to jsem měl nasazenou jenom kšiltovku Secret, no představte si to!
,,Nekecáš?" díval jsem se na Muflona s krajní nedůvěrou.
,,Kecám, ale představ si to!"smál se trochu křečovitě Muflon, drže se při tom za nafouklý pupík.
,,No a co ti na to dali,"chtěl vědět Moped.,,Nechceš náhodou zkusit starou dobrou metodu nucené perforace?"poklepával si významně do otevřené dlaně paličkou, kterou si vypůjčil od Myšáka.
,,No co by mi na to dali," krabatil čelo Muflon, marně se snažíc vzpomenout si.,,Jé, já to zapomněl!"
,,Hm, tak to tě netrápí prdíky, ale skleróza," snažil jsem se kamarádovi pomoci.
Méďa se přiblížil na doslech a zapojil se do zajímavé diskuze:,,Fando a budeš dneska s náma poskakovat na Jedeme dál?"
,,Hele, dneska musíme hrát především potichu. Doktor mi nakázal, že mám zůstat v klidu. Takže žádný poskakování."
Méďa, který je skorodoktor, pokračoval ,,Když ale párkrát pohopkáš po pódiu, uleví se ti, uvidíš."
,,No a nebo bych se taky mohl třeba posrat," ukončil Muflon.
Když byla aparatura připravena, chtěl zvukař Víťa zahrát souček, což je v secreťáckém hantecu označení libovolné písně, při které se kapela nazvučí. Ale s výběrem takové písničky bývá obvykle problém. Musí se v ní totiž ozvat všechny nástroje a taky vokály. Buďto se hraje pokaždé jedna a ta samá, anebo se navrhne jiná, aby se po půlhodinovém dohadování, zda je tam dost kytary, nebo kláves, nebo vokálů, skončilo zase u té, která se hraje pokaždé. Tentokrát měl ale Muflon skvělý nápad a sám od sebe začal hrát song - Vázu. A i ostatní, neprotestujíc, začali hrát zmíněnou písničku. Odehráli jsme ale jen asi dva takty, když Víťa začal od mixpultu divoce mávat rukama nad hlavou a nesouhlasně kroutit hlavou. Moped nás na pódiu tedy stopnul:,,Hele, něco se děje. Méďo přestaň hrát!", otočil se na našeho basáka, který měl oči zabořeny do svých poznámek a tudíž si ani nevšiml, že jsou už ostatní zticha.,, Já Víťu naslyším a on na nás něco křičí." A ze sálu, od svého mixpultu, se na nás sypaly Víťovi sakry.,,Takovejch písniček! Takovej výběr! A oni mi musej zahrát zrovna takovouhle krávovinu! Vy mě už s tímhle taky pěkně dlouho serete. Konec zvučení!" A Víťa zjevně rozladěn přešel přes sál a začal na pódiu rovnat kabely. My, provinilci, rozjaření tím, že se nám Víťu podařilo vůbec něčím nasštvat, jsme se spakovali do šatny. Tam jsme začali debatovat, že výběr součku skutečně není sranda, že jsme měli zůstat u staré dobré secreťácké písně Jedeme dál. Netrvalo ale dlouho a do šatny se k nám z pódia začala ozývat basa a bicí. Vykoukli jsme zvědavě z kamrlíku.
Víťa, obrácen k nám zády, preludoval na basu směsku známých songů od Deep Purple a Kiss, zatímco světelník Péťa, který si s oblibou sedá za bicí, mu k tomu na bubny mlátil rytmus polky.
Myšák to vše pozoroval s despektem:,, Nevím proč s náma musí hrát na fesťáku kapela Zvláštní škola, když máme na to lidský potenciál a vystačíme si sami. Stačí, když na fesťáku nastoupíme na pódium takhle," Myšák se nahrbil, vystrčil levé rameno a předvedl chůzi levým bokem vpřed, takže připomínal směsku Quasimoda a kraba ,,a k tomu nám budou hrát tihle dva a máme zvláštní školu po kupě."