Stalo se...   29. 8. 2008 v Dačicích
 
            Rozloučení s prázdninami o posledním srpnovém víkendu, bylo určitě to správné motto pro zábavu v Dačicích. Ve vzduchu byl vyloženě cítit ten smutek, že něco hezkého končí. A ve vzduchu to musel cítit i zvukař Víťa, protože když vešel za námi do šatny, nasál vzduch a prohlásil.,,Si tady vyvětrejte, máte tady děsně naprdíno."
            Hned od prvních písniček se parket utěšeně plnil lidmi a Myšák s Muflonem při songu Stopy zahladím předvedli zajímavou čtyřrukou činelohru.
                                                     
             Moped měl opět problém, kam si na svém vysokém posedu odkládat berle. Méďa se ochotně nabídl se svým stojanem na kytary. ,,Klidně si je odlož do stojanu, místa je tady dost. Jenom to potom neprohoď, protože já na berle hrát neumím a tobě by se o basy taky blbě opíralo."
                                                     
             ,,No jo, ale mě se ještě špatně ohýbá k textům. Mám to k nim moc do předklonu,"stěžoval si dál Moped. ,,Hoši, Moped se nechce snad už ani hnout," informoval jsem ostatní členy kapely.,,Máme mezi sebou statického zpěváka." Obrátil jsem se, na novým titulem ověnčeného Mopeda, s dobře míněnou radou:,,Tu nohu v sádře máš přece bosou. Požádej někoho pod pódiem, aby ti vždycky, když budeš chtít otočit v textech stránku, na tý noze olízl prst. To potom bude polistováníčko.A ani se přitom neohneš."
                                                     
              V šatně o přestávce si Muflon upravil účes a změnil se na školou povinné děvče.
                                                     
A jelikož bylo rozloučení s prázdninama, nápad na scénku z prázdnin byl na světě. Muflon, jako školačka, bude pobíhat po lese, když tu narazí na dva chrnící trempy, které budu hrát já s Méděm. Začne je budit, když v tom.......Konec už jsme nedomysleli, ale spoléhali jsme se na to, že nás Moped, v roli vypravujícího kouzelného dědečka, režijně do nějakého konce dovede.
,,Jééé, já mám tady zrovna dva spacáky, to bude dokonalý,"radostně oznámil Méďa.,,Měl je ale do dneška půjčený Mihuň, tak musíme doufat, že se v nich na ,,něco,,nepřilepíme. Von je prej děsná sexuální mašina."
,,To by fakt vypadalo divně, kdyby jste pak tady lítali se spacákama u zadku,"vložil se Moped.
,,Proč zrovna u zadku? Proč ne třeba na hlavě?,"chtěl vědět Muflon.
,,Pravda, dneska jsou různý praktiky a když Méďa říká, jakej je Mihuň divoch....." dodal zadumaně Moped a vzdálil se na toaletu.
                Mezitím jsme se s Méděm přesunuli na setmělé pódium, kde jsme obezřetně zalezli do spacáků a začali hrát spící vandrovníky.
                                                     
,,Hele von tam někdo leží! A támhle taky! Ti jsou teda pěkně zlitý, ale že si vlezli zrovna nahoru," rozesmál nás dialog dvou dívek stojících pod námi. To už ale Moped začal vyprávět a Muflon mezi námi hopsal a začal nás budit. Tady zřejmě trošku vypadl z role, protože mě budil vysokým hláskem:,,Je ráno. Je čas vstávat, sráči!" Přitom domluvené bylo oslovení spáči.
                                                     
    Nebyl ale čas tento překlep dořešit, neboť se Moped ve vyprávění právě dostal do finále.,,A tak vždycky, když se po ránu probudím v lese, řeknu si....jsem krásnej, štíhlej. Virtuóz!"
No a jako správní trempové, jsme tedy hned po probuzení zmáčkly kytary.
            
  Myšák, který hrál hajného na čekané, se pak o přestávce svěřil, že jen pozoroval, co se to děje před ním na palouku za komedii. ,,Několikrát jsem po vás i vystřelil, že mi plašíte v lese zvěř, ale vy jste mě nikdo neslyšel," postěžoval si Myšák. ,,A ani po výstřelu necítil," pohotově doplnil smějící se Moped.
                                                  
   Méďa pro změnu rozebral téma vlasy.,,Bral jsem kdysi na podporu růstu vlasů nějaký medikamenty. Ony teda zabraly, ale na nespravným místě. V podstatě vlasy na hlavě zůstaly nedotčený, ale jinak.....",nedokončil větu, vyhrnul si triko a dodal:,,A od tý doby jsem dostal přezdívku Medvěd." Přišlo nám to líto, že Méďa vynaložil zbytečné prostředky do léčby, která se zvrtla a proto jsme ho nezištně obdarovali příspěvkem na částečnou depilaci kotníků.
                                                   
           A pak se v šatně objevila slečna s prosbou, zda bychom se nemohli, jako kapela, s ní vyfotit. Když jsme ochotně zapózovali na společné fotce...
                                                   
.....čert by mě vzal, kdybych jenom tušil, že ani ne do 24 hodin se budu nacházet ve stejné situaci, jako ta dívka.
Konec zábavy měl již zcela pod taktovkou Moped, který při písničce Plakala dirigoval bezmála pětisetčlenný sbor.
                                                                  
           Dačické rozloučení s prázdninami prostě proběhlo úplně bezvadně.