Stalo se...   7. 6. 2008 v Hostěradicích
 
    Vzhledem k tomu, že termín zábavky v Hostěradicích, se křížil z důležitým prvním zápasem české fotbalové reprezentace se švýcary na Euru a navíc ve Znojmě právě probíhaly tradiční pivní slavnosti, nedoufali jsme už ze začátku v příliš velkou návštěvu, v tomto krásném lesním areálu na kraji Hostěradic, zvaném Nory. Proto jsme hned po příjezdu začali okamžitě ,,norovat" vychlazený pivní multipack, který obětavě dal všanc Myšák.
                                                  
     Ten pak ještě dohlížel na zkoušejícího Mihuně, který s námi bubnuje asi pět písniček a trvale se usadil na postu bubeníka především v písničkách, kde jde Myšák na pódiu dopředu, jako zpěvák.
                                                   
     Během večera se ovšem začal hostěradický areál utěšeně plnit a u občerstvovacího pultu zvící délky patnáctimetrového hada, se začaly vytvářet fronty. Samozřejmě že i muzikanti musí mít příjem tekutin a vzhledem k tomu, že se hrálo i den předtím, byli jsme žízniví extrémně. No a když je někde velký příjem, musí být taky výdej, že. Když jsem se tedy zrychleným krokem blížil do tmavého stínu za pódiem, kam mě hnala potřeba nejvyšší, zpoza rohu najednou někdo vybafl:,,HU!" a vylezl zubící se Broňa. ,,Tak ti, Broňo, děkuju. Teďkom se už nemusím ani rozepínat, jak jsem se lekl", slušně jsem Broňovi poděkoval.
                                                   
     Ten večer měl také úžasné štěstí i Moped. To při něm poprvé stálo, když cestoval s motorkou na zábavku a na křižovatce poprvé ,,hodil šmíra". Naštěstí se nic nestalo, jenom ho ta třímetráková Yamaha trošku přimáčkla pod sebe a nebýt jednoho obětavého řidiče, asi by tam byl uvězněn na pěkně dlouhou dobu. Podruhé měl Moped ten večer štěstí, že si mohl přímo na pódiu zařádit s člověkem, u kterého sice nemohu uvést jméno, ale který byl velice sympatický už tím jak drmolil:,,Hézky, pšíště dóvedu móc lidu na musiku"
                                                   
     Lidiček se však sešlo v hostěradickém areálu stejně tolik, že jsme to, vzhledem k prvotním obavám, vnímali velmi pozitivně a snažili jsme se ze všech sil, aby byla muzika ,,hezky nadupaná".
                                                   
       Samozřejmě největší zásluhu má na tom náš zvukař Víťa, který svůj nový zesilovač, jehož výkon ve Wattech se dá přirovnat k mírám vyšších hor světa v metrech, vůbec nešetřil a solil ho způsobem, až reproboxy poprvé za několik let opustili všichni babouci.
      Protože byl tentokrát u ovládacího pultu světelné aparatura Broňa, Mihuň měl spoustu času na tanec. V jeho podání je tanec pohledný a taky vtipný, ikdyž chvílemi to spíš připomíná Terminátora se skejťáckýma pohybama, nebo rituální tanec domorodců na Pobřeží slonoviny při vítání slunovratu.
                                                      
    Když pak byla dohrána poslední písnička, vypito poslední pivo, dojeden poslední guláš, rozcházeli jsme se všichni dobře naladěni k domovům. A Mihuň? Ten byl nakonec tak opilý, že se nejprve vymočil u jednoho ze sloupů osvětlení areálu a pak se ten sloup pokoušel strčit do kalhot. :-)