Stalo se...   8. 8. 2008 v Mladoňovicích
 
              Tak a bylo po dovolené. Část kapely se ještě sbírala z prožitků z předchozího víkendu, kdy se v jedné hospůdce nedaleko Dačic slavilo narození Moničky, dcery Matese a Pralinky. Z této oslavy mohu prozradit snad jen to, že se tam Méďa stal obětí Mihuně a Myšáka. Ti mu v petce od matonky podstrčili tento nápoj, jenže značně naředěný s vodkou. No a Méďova přítelkyně, která nic zlého netušila a byla značně znepokojená zhoršujícím se Méďovým střízlivým vědomím, Méďu ještě pobízela:,,Když už si tedy chceš dávat panáky a něco vydržet, tak to pořádně zapíjej. Piješ tu matonku vůbec? Napij se pořádně." A poslušný Méďa si dal tři pořádné loky a od té doby si prý na nic nepamatuje.
Moped na této akci zase prý potvrdil, že je chlapec samý sval. Kam ho ten večer postavili, tam se jim svalil. Ne jinak tomu bylo i v Mladoňovicích, ale k tomu se dostanu.
             Že je Myšák, jako řidič nepřekonatelně klidný, jsem už několikrát psal. Do Mladoňovic, kde jsme hráli vůbec poprvé, jsme dorazili v pohodě. Horší už to bylo s nalezením areálu, kde jsme měli vystoupit.
,,Hele támhle jsme ještě nebyli",byla asi desetkrát vyslovená věta, když jsme se po Mladoňovicích motali s autem a zavítali jsme snad do všech zákoutí vesnice, což Myšák nesl s obdivuhodným klidem a znovu a znovu řadil zpátečku z různých slepých uliček a od zavřených vrat. Jako poslední možnost, jsme konečně nalezli útulný celokrytý areál u malého rybníčku, z kterého nás zvědavě pozorovali divoké kachny.
            Mihuň nám představil svého nástupce za světelným pultem Petra. Mihuň nás totiž koncem srpna opouští z důvodu předem plánované emigrace do Irska, kde chce pobýt za účelem zjištění, zda je lepší pivo české, nebo irské. Pro nového technika - světelníka Petra, přezdívka na sebe jistě nenechá dlouho čekat i vzhledem k tomu, že je v příbuzenském vztahu s Úchylem, ale zatím o něm budu psát jako o Petrovi.
           Méďa se vytasil s novým trojstojanem na baskytary, který dostal, aby při svém siláckém způsobu hraní měl vždy k ruce alespoň tři provozuschopné kytary. Že jsme udělali chybu, když jsme tento stojan, který velikostí připomíná část překážky pro koně na Velké pardubické, nedali ke kraji pódia, jsme zjistili něco kolem půlnoci. Parket byl zcela zaplněn lidmi, kteří se báječně bavili. Mopeda to nabudilo k akci a chtěl se proskočit mezi tancujícími. Jenže při sestupování z pódia zapomněl kontrolovat šířku schůdků a tak najednou koukám, že to na tom schodišťátku vypadá, jako když se z kopce hrne cikánská bouda. Chtěl jsem být ještě vtipný, tak jsem na Mopeda volal:,,Zavolej na linku nebezpečí a nebo Srstkovi, že umíš kaskadérsky padat ze schodů a že to nic není." Leč kulhající Moped byl důkazem, že sranda není na místě a skutečně si musel pěkně nabančit.
            Sypu si popel na hlavu, ale přišla ten večer ještě chvíle, kdy jsem měl chuť kopnout Mopeda do druhého kolena. To jsem samozřejmě nemohl vědět, co si chudák Moped bude muset odtrpět. Když se mezi písničkama Moped rozezpíval ,,jááááá si tak rááááád......poletuju, poletuju. Tak a teď všichni ještě jednou" ,a zanotoval znovu, ale o něco výš, otočil jsem se na Muflona, který tento song zpívá a zdrceně povídám:,,Teď mě úplně rozhodil, čéče. Vůbec nevím kde mám začít". A začal jsem o půl tónu výš.Méďa se snažil celou písničku přidat, ale jelikož jsem se zarputile držel spackaného začátku, za chvíli hodil ručník do ringu a šel zpívat vokály za Mopedem do ústraní za klávesy.