Stalo se...   27. 9. 2008 v Budíškovicích
 
      Po bezmála půl roce jsme se konečně dočkali zábavky v Budíškovicích. V kecárně tuto akci předcházela mohutná dotazová kampaň. Nové podlahy v kulturáku inspirovali k dotazům, zda se na sále nebude muset přezouvat, nebo zda nebude během produkce na sále rozsvíceno kvůli tomu, aby někdo na podlahu něco nevylil. Nic z toho se ovšem nedělo. Ikdyž představa, že by na parketu tancovalo několikero set lidiček v pantoflích a bačkorách, je skutečně zábavná.
                                                    
      Navštívil nás světoběžník Mihuň, který si po třech týdnech pobytu v Irsku řekl ,,Veni, vidi, exit!. Tedy přišel jsem, viděl jsem a odcházím. Ve světě skutečně nemůže nic nahradit české holky a české pivo. Navíc se Mihuň přiznal, že trpěl absencí hry na bicí. Tuto absenci začal řešit okamžitě intenzívním zkoušením už během chystání aparatury. Po půl hodině, když už byl mlácením různých rytmů zcela vysílen, Mihuně vystřídal za bicími současný světelník Peťa. Ten je na počátku kariéry bubeníka, ale o to urputněji chtěl dát dohromady rytmus samby, či co to bylo. Zkoušel někdo poslouchat hru na bicí hodinu v kuse? To má člověk pocit, že má hlavu jak brněnský okruh, anebo raději zmizí z doslechu rychlostí řidiče prominentního českého politika. Nakonec byl ustanoven do funkce regulovčíka bubeník Myšák, který vyhlásil:,,Za pět minut hraní na mé bicí zájemce zaplatí dvacku." A byl klid.
                                                     
    Do začátku zábavky ještě chvíle zbývala, tak jsme seděli v šatně, když se nade mě sklonil zvukař Víťa.
                                                     
    ,,Hele, co kdyby jste dali nějakej sound check?"
Špatně jsem mu rozuměl, proto jsem se na Víťu nechápavě obrátil:,,Jakej souček?
,,Ty jseš souček! Já ti říkám, jestli nedáte nějakej sound check! To je teďka trend, se takhle vyjadřovat. Světově."
,,Prosím tě, řekni mi to ještě jednou, já se chci taky vyjadřovat světově, ale musím si to nejdřív napsat," požádal jsem Víťu a vytáhl si poznámkový notes.
,,Sound check, neboli něco jako testovací píseň, nebo něco podobnýho, ať si vás můžu nazvučit," trpělivě vysvětloval Víťa a sledoval, jak si do notesu píšu ,,sound ček,,.
Víťa rozhodil rezignovaně ruce.,,Von si to tam napsal foneticky," pravil zlomeným hlasem k vedle stojícímu Méďovi, který to zkusil napravit, ikdyž taky špatně rozuměl:,,Měl tam napsat czech viď? Jako českej song, ne?"
Víťa se už jen chytil za srdce, obrátil oči v sloup a zoufale si pro sebe mumlal:,,Ty to vidíš, s tímhle se přece nedá pracovat."
       Jak jsme nastoupili na pódium, hned v první sérii Moped uvedl další píseň:,,Někdo sbírá známky, někdo zase pivní tácky. Já mám doma taky sbírku....."
V tom se ke mě přitočil Méďa:,,Moped může mít teď doma akorát tak sbírku ortéz, za to dám krk, hihi." Neměli bychom se zraněnému kamarádovi za zády smát přímo rovnou do obličeje, ale tohle se nedalo.
                                                     
        V Budíškovicích se vždycky děje něco málo navíc. Ne jinak tomu bylo i nyní. Abychom odčinili to nestydaté posmívání Mopedovi ze začátku zábavy a pomohli našemu nemocnému kamarádovi, ustanovilo se lékařské koncilium, které mělo za cíl jednak přímo na sále Mopedovi pomoci formou operace a také vymyslet pro Mopeda vtipný epitaf, čili náhrobní nápis pro případ, že by se operace nepodařila. Lékařské koncilium ve složení:
zleva doprava - Docent doktor gynekologie Muflon, čili Mázl, primář patologie Mudr. Habera csc., vulgo Blažej a lapiduch Medvěd, zatím s přezdívkou Cvach...
                                                     
...doplnil na poslední chvíli odborník v léčení chorob psychologických PhDr. Myšák, alias Frinda.
                                                     
    Lékařské koncilium nejdříve pacientovi Mopedovi oznámilo, že vtipný epitaf, v případě špatného výsledku operace, by mohl mít znění....,,já vám říkal, že jsem nemocný,,...a potom se již začalo.
                                                     
    Naštěstí celý zákrok netrval dlouho a mohu nyní napsat, že původní myšlenka lékařského koncilia se vydařila. Ta byla taková, že když má Moped nemocnou jednu končetinu, přioperujeme mu jinou, lepší, s kterou by se navíc mohl i chlubit.
                                                     
    Všichni zůčastnění měli z vydařené operace takovou radost, že začali přímo na sále zcela spontálně tancovat kozáčka.
                                                     
     Na závěr musím ještě vzpomenout na našeno webmastera Leoše, který slavil krásné ...nácté narozeniny.
                                                     
     Vpadl do šatny jako velká voda:,,Pojďte všichni na panáka, mám narozky!", zařval jak Tarzan, když zapíchl prvního tygra. Všichni se poslušně zvedli, jenom mě tak moc boleli nožičky, že představa čekání v přeplněném budíškovickém pekle mě donutila zaškemrat:,,Můžeš to Leošku donést sem? Jsem úplně out."
Zamířil na mě prstem, jako Limonádový Joe:,,Já se vrátím. A se mnou příjde voďour. Nikam nechoď, nebo si tě najdu!" Nádherný závěr skvělého večera. Sice nás trochu mrzí, že se příští zábavka musí z důvodu rekonstrukce topení (bude se měnit kotel, kotelna, kotelník a koks) stěhovat do Hříšice, ale snad je to už naposledy a v půlce listopadu se opět sejdeme v oblíbeném sále v Budíškovicích.